Prosinec 2011

Až po uši a Moje Candy

23. prosince 2011 v 20:14 | Terka
Máte chuť si poslechnout něco z novýho alba Vše za 2012,- ?? Jukněte sem http://bandzone.cz/nahodnejvybjer . NVčka zveřejnili dvě ze svých nových nahrávek Až po uši a Moje Candy. Myslim, že se jim hodně povedly. Poslechněte si je a uvidíte sami. :)

Předsilvestrovská párty

19. prosince 2011 v 14:15 | Kája |  Koncerty
Je tu další koncert NV. Tentokrát v klubu Matrix v Praze. Je to ve čtvrtek 29.12.2011. Kromě NV si tam zahrají ještě Zoufale Sexy a Last Station. A pro ty kdo budou chtít, se bude konat i afterpárty. Takže jestli máte zájem a chuť, přijděte si to společně s klukama užít naposledy v tomto roce. :) bližší informace na fb, nebo na http://bandzone.cz/nahodnejvybjer.

Za dveřmi je......překvapení :)

15. prosince 2011 v 19:58 | Terka |  NV příběhy
Jako předešlou povídku Za dveřmi je......, kterou psala Kája na olympiádě z Čj, tak i já jsem tam jednu napsala. Předem upozorňuju, že je to citovka nad citovky a nevim, jak z původního námětu mohlo vzniknout tohle. :) Má to velmi hlubokou myšlenku. Ale předem upozorňuji, že postavy jsou sice reálné, ale příběh je smyšlený i přesto, že je to od srdce to berte ho s nadhledem. Tak a teď už se hoďte do klidu a jestli máte zájem si to přečíst, tak vám přeji hezké čtení :)

Jednoho dne ráno jsem se vypravila do školy. Cítila jsem se mizerně, jak se říkává, přímo pod psa. V noci se mi zdál nádherný sen. Přála jsem si, aby to byla realita. Postupně mi ale docházelo, že je ten sen reálný, asi jak Markovo přání letět časoprostorem. V tom snu mě Filip učil hrát na kytaru a skládali jsme spolu písničku. Sedělii jsme tam sami dva na nějaké rozkvetlé louce . Široko daleko nebylo žádné živé duše. Bylo to nádherné. Všechno nám šlo tak lehce - skládání textu, skládání hudby, když jsme byli spolu. Navzájem jsme se doplňovali a vznikla z toho nádherná písnička o tom, jak je život těžký, ale stojí za to ho prožít.
Ve škole jsem se mlčky usadila do lavice, dala si do uší sluchátka, samozřejmě s Filipovýma písničkama, a můj pohled směřoval někam do neznáma. Neustále jsem musela přemýšlet nad dnešní nocí. Byl to takový pocit, jako když vám když vám někdo řekne, že už nikdy neuvidíte svého nejlepšího kamaráda. Kája se mě neustále ptala, co se se mnou děje. Neodpovídala jsem a dál nehybně seděla.
Už uplynuly tři dny a na mojí náladě se nic nezměnilo. Najednou ke mě přišla Kája a řekla mi, abych jí následovala. Nechápala jsem, ale přesto jsem se zvedla a vydala se za ní. Došly jsme ke dveřím, které jsem neznala. Bylo na nich velkým písmem napsáno KOTELNA. Měla jsem v hlavě zmatek. Co to má znamenat? Co tu děláme? Proč stojíme zrovna před těmito dveřmi? Začínala jsem být nervózní, ale na Káje bylo vidět, jak se usmívá. Z ničeho nic mi řekla, že za dveřmi je překvapení a ať ty dveře otevřu a dál jdu sama. Ani chvíli jsem neváhala a otevřela je. Byly tam schody, které vedly někam dolů do nicoty.
Bála jsem se, ale uklidňoval mě pocit, že by mi Kája nidky nic špatnýho neudělala. Najednou jsem vešla do tmavé místnosti. Všude kolem mě byly nějaké trubky a bylo tam veliké vedro, no prostě kotelna jak má být. :) Všimla jsem si, že na druhé straně místnosti sedí nějací čtyři kluci. Začala jsem přemýšlet, kdo to je a pak mi to došlo. Byli to NVčka. Seděli tam všichni Majk, Víťa, Hobit i Jigsaw. Nevěřila jsem svým očím, ale najednou mě zachvátil pocit, co mám dělat. Nenapadlo mě nic lepšího než pozdravit je :) Všichni se otočili. Chvilku na mě koukali a pak mi odpověděli. Najednou se zvedl Víťa a přišel ke mě a říkal mi, že se od Káji dozvěděl, že mě něco trápí, tak jestli si s nim o tom nechci promluvit. Nejprve jsem na něj mlčky zírala, ale pak jsem mu všechno vyklopila. Myslela jsem, že se mi vysměje, nebo že to nebude brát vážně, ale vše bylo naopak. Řekl mi ať už se tim netrápim, že minulost už nezměním, ale budoucnost ANO! A že šance, že se můj sen vyplní pořád existuje. Nevím proč, ale dodalo mi to takovou pozitivní energii. Cítila jsem se najednou mnohem líp. Celkem dlouho jsme si tam spolu povídali. Zjistila jsem, že i on mívá často podobné problémy jako já.
Mezi tím, co jsme tam spolu seděli, tak kluci nazvučili bicí, kytary i basovku. A pak z ničeho nic přišla Kája a zeptala se, jestli můžem už začít. Vyvalila jsem na ní oči a nechápala jsem, o co jde. Najednou si vzal Majk s Hobitem kytaru, Víťa usedl za bicí, Jigsaw si nandal basovku a začali hrát. Byla jsem zaražená a ptala se Káji, co to má znamenat. Řekla mi, že nám zařídila osobní koncertík. Ani teď nedokážu popsat, co se mi tehdy honilo hlavou za myšlenky.
Celý odpoledne jsme si všichni náramě užili, Já, Kája i kluci z NV. Velmi si cením toho, co pro mě Kája udělala, protože díky ní se znám s člověkem, kterému se můžu s čímkoli svěřit a dokáže mi pomoct. Víťa, to je ta osoba, která mi rozumí. Díky němu je v mim podvědomí myšlenka, že sny se můžou splnit, když jim budeme věřit a budeme se o top snažit. Vždyť přece žijeme proto, abychom si plnili své sny!!

No... kdo to dočet do konce si asi o mě myslí že sem totálně ujetá. Sice je tento příběh z velké části vymyšlený a přibarvený, ale jeho myšlenka je skutečnost, se kterou se potkává většina lidí.
A opět upozorňuji, že postavy jsou reálné, ale příběh smyšlený!

Za dveřmi je...

14. prosince 2011 v 21:31 | Kája |  NV příběhy
Tenhle článek bude vlastně taková povídka :) Napsala jsem ji ve škole na olympiádě z českého jazyka. Zadané téma bylo Za dveřmi je.... Hodně mě inspirovaly povídky z blogu http://music-2v1-story.blog.cz/, ale hlavně je to moje fantazie. Upozorňuju, že ten příběh je celej vymyšlenej a původně neměl bejt nikde zveřejněnej, ale Terka mě přemluvila ať ho sem dám. Tak tady je, ale upozorňuju, že je to taková smatlanina všeho možnýho. Takže koho neodradil úvod tak hezké čtení.

Po roce jsou za dveřma zase Vánoce. I když už je to jen týden, na mě ještě stále nedoléhá vánoční nálada.Všichni kolem šílí, že nemají dárky, ale já to neřeším. Já už mám dárky v bezpečí v šuplíku pod postelí, tak aby je ani můj malej otravnej brácha nenašel.
Jako každej večer, tak i dneska ležim v posteli a poslouchám svojí oblíbenou kapelu Náhodnej Výbjer. U toho přemejšlim o zejtřejšim testu ze zeměpisu, ale potom sem začala myslet na něco úplně jinýho. V proudu myšlenek jsem nakonec usla.
Druhý den ve škole se všichni učili zemák, tak jsem se k nim přidala. V tom za mnou přišla Terka, že pro mě má úžasnej dárek k Vánocům. Mě hned začalo šrotovat co by to mohlo bejt, když jsme se domluvili, že si dáme jen náraamek. Nakonec jsem se jí zeptala co že to bude. Ona mi řekla že to se dozvim v pravej čas. Vtom už do třídy vešla učitelka a já musela jít na svoje místo. Celou hodinu jsem přemejšlela co by to mohlo bejt a hlavně co jí dám já, když ona pro mě má něco extra. Hodina utekla jako voda a já už šla za Terkou se s ní domluvit. Chtěla jsem jí zakázat aby mi cokoliv kupovala, že mi náramek bohatě stačí. Terka mi řekla, že to nic nestojí, ale že za to určitě budu ráda. Pak už začla další hodina a já musela zase jít.
Celej tejden uplynul jak voda a už tu byl čtvrtek a školní besídka. Ráno jsem se nedočkavostí zbudila už v půl sedmí.
Nasnídala jsem se, umyla se atd., vzala jsem náramek pro Terku a vyrazila do školy. Do školy jsem dorazila už v 7.40 a to se mi za celej rok ještě nepovedlo :) Rozhlídla jsem se po třídě a už tam byli skoro všichni. Až na Terku, ta přišla až jako poslední těsně před začátkem.
A už to přišlo. Začali jsme si rozdávat dárky. Od kámošek jsem dostala krásný dárky, ale já se těšila na to překvapení. Pod stromkem zbyli už jen dva dárky. Jeden byl pro Terku ode mě a ten druhý jsem nevěděla. Terka začala rozbalovat svůj dárek nedočkavě čekala na její reaxi. Terka už dárek rozbalila a začala se usmívat. Byla jsem ráda ten její úsměv byl upřímnej. Pak mi poděkovala. Mezitím se už rozdal i ten poslední dárek a já znervózněla co to pro mě Terka má. Terka si toho všimla a začala se mi smát. Pak mi řekla: "Tvůj dárek na tebe čeká na chodbě". Já jsem se podivila a šla se kuknout na chodbu. Za dveřma ležela velká krabice. Já sem se začala smát, protože jsem myslela, že v tý velký krabici bude jen malej náramek. Začala jsem tu krabici otevírat a najednou z tý krabice vyskočil........... HOBIT !! Já jsem se hrozně lekla a vyjekla. On se leknul toho jak jsem se lekla a já se musela začít smát. Pak se začala smát i Terka. Ale pak mi začalo docházet, co se vlastně stalo. A pak jsem si toho všimla on držel v ruce náramek od Terky. Byl černý se žluto-oranžovým nápisem HOBIT. Vrhla jsem se Terce kolem krku a začala jsem jí děkovat, že mi dala tak úžasnej dárek. Pak mi zavázala ten náramek. Cítila jsem se jako nejšťastnější člověk na světě, nebo aspoň v ČR :) Né každej má štěstí poznat tak super kámošku :)
Zbytek besídky jsme si užili, tak jak se v devátý třídě patří. Potom už sme se museli všchni rozloučit a každej se rozešel svým směrem domů.

Tak tole je konec. Jestli to někdo dočet až do konce tak ho docea obdivuju :D Terka by v blízký době měl dodat svojí slohovku. A to vám řikám je na co se těšit :D :D:D A ještě jednou upozorňuju, všechno je to jen naše fantazie.

Koncert v Motoráji - report

13. prosince 2011 v 17:37 | Terka a Kája |  Koncerty
Zajímá vás co jsme zažily s NVčkama? Čeho jsme schopný? A jak jsme se ztrapnily? Přečtěte si tento článek o naší výpravě na koncert NV :D

V pátek 2.12.2011 jsme se vydaly na koncert NV. Už od rána jsme se těšily, jako malý děcka na Ježíška. Po škole jsme šly ještě s Kájou (kámoškou) k Terce domů. Tam proběhly poslední úpravy a hurá na vlak. Hned za rohem ve vedlejší ulici nás vyděsila kočka, která do nás málem narazila, když seskakovala ze zídky :) V Klánovicích jsme se potkaly s Káji mámou a už jsme byly všechny :) Ve vlaku nás z ničeho nic začal natáčet nějaký starý chlap. Tvrdil nám že potřebuje dotočit kameru, pak říkal že jede pozdě na nějakou oslavu a potřebuje nějaký důvod proč. A prej, že když ve vlaku jsou tak hezký holky, že to všichni pochopí nebo něco takovýho říkal :D :D :D Pak už sme byly v Libni tak jsme vystoulpily. První co sme uviděly byl náš autobus jak přijíždí na zastávku. Proběhla hodně rychlá rada jestli dobíhat nebo ne a pak už sme běželi :) V autobuse sme se pak dohodli, že dojedeme na vzdálenější zastávku a ještě se trochu projdeme, protože jsme měli dost času. Hned jak jsme vystoupily, tak k našemu štěstí začalo trochu pršet :P No a tak jsme šli večení zapadlou prahou v mírném dešti směr Motoráj. Když jsme dorazily na místo - 1.dojem: větší pajzl už to bejt nemoh :P Šly jsme teda dovnitř - 2.dojem: ještě, že je tu s námi Káji máma :) a nakonec...no o tom si udělejte obrázek sami. Koupily jsme si pití a sedly si do místnůstky, kde se mělo hrát. Když přijeli NVčka, tak jsme si řikaly supéér. Chudák Kája (ta kámoška) je nikdy neviděla a vůbec je neznala. :) nejdřív si nás nejspíš vůbec nevšimli, ale pak nás pozdravili a mi si řekly, to je super, oni si nás pamatujou :) No a pak hráli. Bylo to super, nebylo to jako na těch velkejch koncertech, kde je stovky faninek a jsou hotový jenom z toho, že někoho známího viděj naživo. :) bylo to super, zpívaly jsme si s klukama jejich songy a i Káje (kámošce) se to líbilo. Po nich hrála kapela Vobsazeno (omlouváme se, ale to byla taková nevýznamná část tohoto večera). Mezitim, co hráli, tak sme s klukama jenom něco domluvili a pak už to bylo jedno velký LOL :D Nejdřív přijeli Better Life. A to by nebylo aby se nám s holkama něco nestalo. Začaly jsme si zpívat song, kterej jsme myslely, že je od nich, jenže jsme si spletli písničku Utíkám s písničkou Utíkej a koukali na nás jako na idioty :D Pak Terka málem porazila Robina ve dveřích, protože jí nějakej chlap přišláp nohu a tak se tam snažila chytit rovnováhu na jedný noze, aby nespadla. :) Bohužel nám jel autobus a tak jsme Better Life nestihly :( Ale mělo to jednu svojí výhodu!!! Domů s námi jel Majk :) Myslim, že z nás asi měl celkem velkou srandu a měl asi co dělat, aby se nezačal smát nahlas :) Ale ještě než jsme odjeli, tak jsme se ptaly Hobita na nějaký otázky, abychom je mohly doplnit na tento blog. No a teď ta naše cesta domů. :) Káji máma, Kája i druhá Kája do autobusu nastupovaly prostředníma dveřma a jenom Terka se rozhodla, že nastoupí s Majkem prvníma dveřma, ale ty se ovšem neotevřely!! :D :D V autobuse jsme na sebe všichni tak divně koukali a pak se zastavil a Terka dostala ránu do hlavy pak jí tam praštily ještě dveře. Na nádraží v Libni pak propukla volací epidemie!! :D V jednu chvíli jsme volali všichni kromě Káji a Kájiný mámi :) Ve vlaku Terka chytila kecací náladu, takže vážně super cesta. Majk dělal, že si čte, protože v naší společnosti se vážně číst, nebo dělat něco, na co se potřebuje klid, nedá :) Pak jsme vystoupily v Úvalech a Majk pokračoval až do Roztoklat. Rozešly jsme se do našich domovů. Kája (kámoška) šla ještě k Terce a tam si jí pak rodiče vyzvedli. No a to by bylo asi vše o našem velkém večerním zážitku. Ještě nakonec jenom názor Káji (kámošky), která viděla a slyšela NVčka poprvé.
Kája Marková - Koncert se mi celkem líbil, ale přišlo mi, že se kluci mohli trochu víc odvázat. Měli bys i to víc užívat, ale jinak to bylo super! :)

Upravená RADIACE :)

13. prosince 2011 v 16:17 | Terka a Kája |  Náhodnej Výbjer

Ahoj tak po delší době zase nějakej ten článek :)
Jak už je v názvu, tak sme předělaly písničku Radiace. Takhle to dopadá, když se někodo ve škole nudí. A předem se omlouváme NV. :D

Tak teď už je to jedno,
jen Majk vám chěl říct.
Jestli bouchne Jigsaw,
tak nezbude vám nic.
K čemu jsou vám Víťové,
na nohou na rukou.
Když teď místo s Hobitem,
bojujeme s panikou.

Ref.

Majk Tománek, Hobit
a jinej štěpnej matroš.
Víťa Uhlíř, Jigsaw
to je taky kámoš.
V Jižninim Městě byly po tmě
Ve Křeslicích taky.
Nad Limuzy v týhle době
táhly rudý mraky.
A netvař se jak Hobitek,
když z nebe padá déšť.
Když to Víťa neřeší
ty to dneska řeš.
Z Majka kousky kůže
a vlasy mu padaj.
A kdopa za to může
Víťa nebo Jigsaw!

Ref.

Hobit

4. prosince 2011 v 14:49 | Kája |  Členové
Jméno: Tomáš Havlík
Datum Narození: 16.10.1993
Znamení: Váha
Sourozenci: Starší brácha a sestra
Základka: ZŠ Křimická
Oblíbenej film: Samotáři
Oblíbený jídlo: Lembas
Oblíbený pití: Pivo
Oblíbená barva: Zelená
Oblíbenej sport: Lední hokej

Tom hraje na sólovou kytaru a zpívá vokákly. Říká se mu Hobit, protože jako hobit opravdu vypadá :) Tom je šílenej asi jako všichni ostatní z kapely.

Jigsaw

3. prosince 2011 v 0:05 | Terka |  Členové
Jméno: Martin Pohorský
Datum narození: 17. listopad 1993
Znamení: Štír
Sourozenci: sestra
Základka: ZŠ Domino
Oblíbený jídlo, pití: vysočina a šťáva
Obllíbený film: Saw
Oblíbená barva: černá
Oblíbený sport: fotbal

Jigsaw hraje v kapele na basouvku. Dalo by se o něm říct, že je introvertní extrovert. Navenek působí klidně, ale opak je pravdou :D

Úchyl stydlín (Vše za 2012,-)

1. prosince 2011 v 19:37 | Kája |  Texty
Holka de sama
V noci lesem
Na sobě minisukni
Trochu se třese

za stromem čekám
Na zem ji svalim
snaží se bránit
tak ji jednu vrazim

A hned to přichází
Začnu se omlouvat
Ona pak odchází
A já…

refrén:
Jsem slušnej úchyl,
Co má strach z holek
Nejdřív je zpracuju
A pak začnu bulet
Jsem úchyl stydlín
Bojim se žen
Nejvíc pak toho že

Že panic furt sééém

Včera jsem zase
potkal ji v parku
na sobě skoro nic
na zádech kérku

tak jsem se rozhod
na ni jsem skočil
pak ale najednou
vždyť to je zločin!

A hned to přichází
Začnu se omlouvat
Ona pak odchází
A já…

refrén:

REC: Zas jsem ji potkal
To už mě poznala
Celej sem zrudnul
Tak se mi vysmála
Že…

refrén: